Ženská část osady T.O. SVĚTOBĚŽNÍCI
Naší základnou je trampská osada Světoběžníků, která už má svoji mnohaletou tradici. S kamarády jsme jezdily na vandry již od mladých let. Po čase přišly na řadu svatby, děti a nebylo dost možné jezdit společně. Proto jsme my děvčata začaly chodit trempovat samy a manželé se starali doma o děti. Pak zase jeli oni a my byly doma.
21. prosinec 2012
Jak vznikly Pralinky
Naší základnou je trampská osada Světoběžníků, která už má svoji mnohaletou tradici. S kamarády jsme jezdily na vandry již od mladých let. Po čase přišly na řadu svatby, děti a nebylo dost možné jezdit společně. Proto jsme my děvčata začaly chodit trempovat samy a manželé se starali doma o děti. Pak zase jeli oni a my byly doma.
Během času, se naše pouhá čtveřice, rozrostla na dvanáct členek. Náš věk je velmi různorodý. Od nejstarší členky sedmdesátileté, až po nejmladší pětadvacetiletou. Máme zastoupeno každé desetiletí.
Jednou Evička přišla s krásným nápadem, jak jsi vyrobit nejčerstvější pralinky. Recept je zcela jednoduchý a hlavně kdykoliv na cestě proveditelný. Do pusy dáme kostičku čokolády a zasypeme drobným cukrem a z čutory si lokneme rumu. V ústech rozmělníme a máme nejčerstvější pralinku na světě. Tato pochoutka se stala naším jakýmsi symbolem. Přijaly jsme do spolku novou další členku, která měla výborný nápad pro název naší ženské „odnože“ Světoběžníků. A navrhla jméno právě podle tohoto receptu. Tedy, díky Irence, se již pět let jmenujeme Pralinky.
Máme svoji domovenku, ale používáme i domovenku Světoběžníků, protože k nim z celého srdce patříme. Proč název Světoběžníci Protože my všichni kamarádi i kamarádky jsme z různých českých měst a vesniček. Přesto, že my Pralinky jsme různého věku a z různých koutů republiky, během roku od jara do podzimu se několikráte scházíme a trávíme spolu víkendové vandry. Jednou do roka máme velký týdenní vandr. Vždy se bez jakýkoliv emocí dohodneme kudy příště vyrazíme na obdivování přírody. Mnohokráte jsme již prošly Český ráj, Orlicko, Podkrkonoší, Adržbach a okolí, Pravčické skály a mnoho dalších míst, malých vesniček a překrásných českých zákoutí. Nejsme náročné. Stačí nám na cestu trochu jídla do „ žracáku“ ponožky na přezutí a spacák s karimatkou. Samozřejmě, že čutora s pitím taky musí být. Na vandrech máme jediný zákaz a to, nedovoluje se řešení závažných domácích problémů. Ba ani pracovní nepříjemná témata se nepřipouštějí. Naše vejšlapy jsou naší relaxací pro další běh života každé z nás. Se vzájemnou upřímností, tolerancí a společného zájmu, se vždy velmi těšíme na každý společný vandr.
Rovněž, krom tohoto, ještě nikdy nezapomeneme na společnou oslavu kulatých narozenin každé z nás. Ale o tom, až příště.
14. červenec 2012
Je to už 40. let, co si parta kamarádů, co spolu jezdili na vandry, řekli, že by bylo fajn mít osadu. A tak se začala psát historie naší osady. Letos si sedneme ke slavnostnímu ohni a zavzpomínáme na léta minulá, budeme se snažit si užít přítomnost a budeme se těšit na roky, co máme ještě před sebou.