Super User Zveřejněno: 24. červen 2019
Na malý jarní vandr přijelo 8 (Jája, Čiki, Lenka, Galina, Nina, Irenka,Žrája a Yvetka) Pralinek v pátek 10.5.2019 do Náchoda k Aťce. Byly přivítány chlebem a solí a rozebraly si místa na spaní. V hospůdce U Macháňů v Bražci už čekalo černé pivo a kapela SPLAV-Spolek Přátel Lihovin a Vína. Šerif Světoběžníků a jeho zástupce, v obavě o naše tělesné a duševní zdraví, poslali za námi do hospody vlastnoručně psaný dopis.
Drahé Pralinky-soudružky.
Dovolte mi, abych Vás pozdravil a popřál Vám hezký večer.
Koukejte se chovat slušně a nezapomeňte na své slušné vychování.
Ahoj Kovik a Chobot.
Nebylo však třeba obav. O tělesné zdraví se postaralo černé náchodské pivo, o duševní zdraví kapela. Zahráli nám písničky na přání a navíc i jednu rozpustilou o tom, jak pan Johanes šustil s pannou Klárou. Moc se nám to líbilo. Celé rozjuchané jsme o půlnoci volaly Babču (chuderka ležela doma s antibiotiky) a dožadovaly se tradiční večerní pohádky na dobrou noc. Rovnou z hlavy nám vyprávěla pohádku o vorvaňovi v hajzlu. To se nám to pak krááásně spalo.
Krááásně, ale ne dlouho. Od božího rána bouchaly dveře od záchodu. Buď bylo na vině to pivo, nebo tam některé Pralinky hledaly vorvaně…
Jako vždy jsme bohatě posnídaly a autobusem dojely do Nového Města nad Metují. Prohlédly jsme si hradby, Zadomí, skály pod městem. Na zámeckém nádvoří Aťka zahrála na klavír Kočka leze dírou. Prošly jsme zámecké zahrady a zajedly to zmrzlinou. Teprve potom nás čekalo Peklo. Šly jsme proti proudu řeky Metuje, kolem skal a vírů. A stále před námi byly cedule PEKLO 5 km. S jazyky na vestách jsme konečně zahlédly Pekelskou chatu Dušana Jurkoviče. Hospodu jsme skoro zaplnily, obsluhu vyděsily. Irenka si poručila bílou horkou čokoládu- a dostala černou (jako v pekle). Aťka si zase přála velmi slabé latté. „ Jak to mám udělat?“ ptal se číšník. „Až vám z kávovaru poteče káva, tak s tou sklenicí ucuknete a bude to“. A Jarmilka volala „Já chci taky latté, ale necukané.“ Ještě jsme Lence snědly z talíře všechen polníček a radši jsme utekly ven. Bylo teplíčko v pekelském údolí. Sotva jsme došly k Ostrovům, musely jsme zastavit na pivo a utopence. Poslední zastávkou byla hospůdka U Macháňů, kde se nám včera tak líbilo. Vítali nás jako ztracené dcery. Černé pivo ještě teklo, byl i naložený hermelín a longoše. Stavil se tu i jeden muzikant za SPLAVu, kterého Žrája uvítala slovy:„Hele, je tady brácha od ségry.“ A pak se nad námi zatáhlo, přišel obrovský mrak a pršelo jen se lilo. Prostě peklo. Místní pustili v televizi hokej a my využily jednoho hodného pána, co nespěchal a ještě jsme zavolaly taxi. Oba nás dopravili k paneláku. Zavolaly jsme Babču a Čiki si postěžovala, že jsme ji donutily v ložnici do trojky. (z nedostatku spacích míst spíme na manželském letišti ve třech a napříč). Babča nám zatím složila báseň o dvou plešatcích, holčičce, koulích, sushi a sexu. Připily jsme jí na zdraví vaječným koňakem a šly jsme spáááát.
Zase krááátce. Opět bouchaly dveře u WC. Babča to asi slyšela až v Libštátě, protože pro nás měla na ráno ještě báseň o trávení a WC. Aťka uvařila ranní dršťkovou, poslední přípitek a byl rozchod.
POUČENÍ: Pralinkám ani PEKLO neublíží!!!