Super User Zveřejněno: 21. prosinec 2012
2. července 2011 se Pralinky sjely do Libštátu. Každá řádně vybavená s velkým báglem a nezbytným spacákem. Ubytovaly jsme se na Yvetině chalupě na jednu noc. Indiánská babča připravila pro všechny trochu ostřejší gulášovou polévku. To aby děvčata dostala chuť na lahváče.
Později jsme si opekly buřty a kolem půlnoci po příjemném klábosení zalehly do spacáků. Při ranní údržbě a oblékání na cestu vláčkem byly hned dva defekty. Nina i babča pohřbily zip u kalhot. Nic se tak hrozného nestalo. Od čeho máme sychrhajsky.
Vláček nás dovezl do Dolánek a s plným vybavením jsme zvládly stráň k Bartošovým. U branky, jelikož nás nečekal, jsme si telefonicky objednávaly snídani, oběd, večeři a nocleh. Zdali by mohli nám toto zajistit. Slíbili, až na nocleh, že to lze. Když Irenka řekla, že ale ví, že na nocleh propůjčují garáž už jim bylo jasné, že jde o nás, o Pralinky. Jakmile jsme vstoupily bylo mohutné vítání. Jsou totiž na nás vždy nesmírně milí a ochotní. A opravdu když je špatné počasí pan hospodský vycouvá s autem z garáže, dá nám na zem filc a my můžeme v suchu přespat.
Poradil nám kudy se nejkratší cestou dostaneme do obce Bělá. Nejkratší cesta to byla, ale pořádně náročná. Po každých deseti patnácti krocích musela být krátká pauzička, chytit dech a opět vzhůru. Nejtěžší úsek jsme měly za sebou. Spokojeně jsme dorazily na základnu k Lence a Pavlovi. Tam nás čekal soudeček s pivečkem, dobré pohoštění i nocleh. Protože nám tentokrát počasí nepřálo, tak jsme byly nuceny vzít nabízenou pomoc a spát na hambalkách. Pršelo druhý den tak, že se nedalo nikam jít, ani tak jsme se nenudily a den jsme užily jak se náleží.
Další den jsme už vyrazily na Klokočky a zříceninu Rotšejn. Do jeskyně Postojna - Amerika jsme vlézt nemohly, protože byla plná kaluží. Skály jsme, ale prolezly důkladně. Stravovaly jsme se v restauraci U medvěda. Jídlo bylo na talíři vždy v takové míře, že by z jedné porce se najedly dvě. Navíc, to bylo i velmi chutné. Po vyspání do druhého dne už bylo krásně a tak jsme se vydaly k rybníkům. Ovšem cesta, kterou jsme si podle mapy zvolily, už nebyla platná a tak jsme se jen procházely krásným krajem a na večer se vrátily na základnu. Už nám zbývala jen jedna noc a den. Irenka musela odjet o den dříve a tak jsme ji doprovodily do Turnova a zároveň jsme zvládly i prohlídku města Turnova a galerii šperků.
Samozřejmě, že jsme nestrádaly ani na duchu ani na těle. Prostě se nám velký vandr zase úžasně vydařil a spokojeně jsme se šestého července vracely vláčkem domů. Našlapané kilometry jsme v nohách téměř necítily. I když jich nebylo málo !
Ještě na závěr chci za nás PRALINKY poděkovat za báječnou atmosféru a za přátelskou péči o nás, jak Lence, tak Pavlovi.
Tak Pralinky, nyní se trochu věnujte svým rodinným dovoleným a 3. září je sraz v Hostinném. Hlavně nezapomeňte vzít si každá to, na čem jsme se dohodly.
Tak ahoj I. Ba.