Super User Zveřejněno: 21. prosinec 2012
Je třetí červenec. U Čikiny v kuchyni už je to samé ahoj, ahoj, ahoj. Sjíždíme se ze všech stran. Odkládáme bágly a jde se rovnou nohou na pivečko, abychom upřesnily zítřejší trasu vejšlapu.
Vše je důkladně naplánováno a druhý den ránonás vláček veze směr Police nad Metují s asi hodinovou přestávkou v Trutnově. To ranní kafíčko přišlo docela vhod. :-) Krátká zastávka v příjemné restauraci "Na Mýtě" při čekáni na autobus do Machova. Naše základna je v hosdpůdce U Lindmanů v Machovské Lhotě, tak dva kilometry od polských hranic. Paní hospodská i pan číšník, nám vychází ve všem vstříc. Máme kde spát, co snídat i večeřet. O vše se nám postarali. První trasa je na rybárnu, do Polska. Slunce nás s velkou energií doprovázelo po celých sedm kilometrů. Ucaprtané v úmorném horku, vzdaly jsme se vlastnoručního chytání ryb, stejně bychom nic nechytily. Tak jsme si jen pochutnaly na výborném pstruhu, kterého už vylovil někdo za nás a nechaly jej plavat v jednom pivečku. Pokochaly jsme se místní přírodou a hajdy 7km zpět na základnu. Večer v sedm hodin se s námi rozloučila Nina, protože ji doma čekali řemeslníci a bohužel s námi nemohla pokračovat celý vandr.
Druhý den jsme šly na Bor, jinak po místním Bledne Skaly. To je v Polsku stolová hora, která na vrcholu ukrývá nádherné skalnaté bludiště. Cesta byla lesem, stráněmi, za nádherného počasí. Přes paseky se sice Irenka tiše, někdy i nahlas, bála hadů, ale bez újmy vše zvládla. Nadšeni scenérií skal, vyhlídkami do okolí, jsme se plné dojmů vracely zpět na základnu. Těšily jsme se, už i první noc, na spaní venku. Ale večerní bouřka a mohutný liják, po obě noci, nám změnily plány a donutily spát na sále v hospůdce.
Další ráno jsme zamířily opět do Polska na další stolovou horu Hejšovina (po místním Szezeliniec). Slunce bylo už mírnější, za to cesta na tuto horu znatelně strmější, než ty dva dny minulé. Jó stolová hora je stolová hora, to je odevšad nahoru. Kameny, kořeny, schody, vskutku strmý výstup. Prostě, paráda. Zpoceny, ale šťastny jsme dosáhly cíle. I tady bylo skalnaté bludiště s velmi úzkými průchody, se strmými schody, kde si člověk připadal jako by se propadal do pekla. Schody mezi temnými skalami vystupovaly hned vzhůru a hned dolů. Tu bylo nutno se ohnout do předu, tu prolézt jen bokem.
Náramně jsme jsi to užívaly.
Cesta zpět vedla z druhé strany po nespočetných schodech dolů na planinu. Odhadujeme, že jsme zdolaly cirka tisíc schodů. A za tři dny zhruba našlapaly 70 km. Vzhledem k tomu, že nejmladší z nás je 40 a nejstarší sedmdesát, musím radostně konstatovat... JSME PROSTĚ DOBRÝ !!!
Irenka zařídila nocleh, a s Lenkou nám dělaly skvělé průvodkyně. Takže náš velký vandr byl bez potíží. Jen škoda, že se nás víc nesešlo.
No, rodinné důvody se musí tolerovat.
Čikinko, Evičko, Nino, Lenko, Yvetko, Irenko, i já sobě gratuluji.
Bylo to bezvadné, protože jsme nezničitelné! PROTOŽE JSME PRIMA.
Ahoj a těším se na srpnový vejšlap do Jáchymova.
Ahoj In Ba.