Do tanku v tank! Velký vandr 2018

Velký Pralinkový vandr 2018 začal už ve středu večerním posezením u Yvetky. Bylo nás 8 –Babča, Čikina, Evička, Žrája, Tatanka, Galina, Lenka a Yvetka .

Na svátek Cyrila a Metoděje jsme vyrazily do Komárova pod Kozákovem. Komáři tam nejsou, ale je tam Ranch, který překonal naše představy. 2+1 s pohodlným spaním pro 8 děvčat, obrovskou koupelnou a prázdnou ledničkou. Ledničku jsme okamžitě naplnily a šly hledat stín do lesů. Nejlepší stín se nacházel v Letkovské cukrárně. Až v podvečer jsme se vrátily k Ranchi. Tam nás čekala Aťka a bylo nás devět. Na verandu jsme vynosily sezení, jídlo, a protože nebyla v dosahu Kolalokova limonáda, popíjely jsme rum a podobné životní radosti. Noc byla stejně teplá jako den, Aťka spala na verandě a uvnitř se zatím odehrávaly netušené horory. Babčina pověstná pohádka před spaním měla podobu Sadisty Basisty, Bubeníka a Pianisty, kteří lidem uřezávali končetiny a znovu je přišívali na jiná místa. To se pak člověku nechce v noci ani na záchod….

Den upálení Jana Husa začal počítáním končetin. Jsme komplet a tak si dáváme pořádnou snídani na verandě. Teplo zůstalo, jen se trochu zatáhlo. Vyrážíme do kopců se zvoláním „Do tanku v tank!“ Ale za chvíli už je to spíš „Do pláštěnky….!“ Terénní vlny nás vedou nahoru a dolů, nahoru a dolů a prší. Pláštěnkový zástup uzavírá Aťka s deštníkem a všechny se těšíme na jídlo do vyhlášeného penzionu v Hamštejnu. Penzion je ale zavřený, druhá hospoda taky a ještě prší. Blesková google porada nás směřuje k zastávce autobusu. Cestou do Železného Brodu proháníme mozkové buňky. Pod Babčinou taktovkou vykřikujeme nejprve ptačí příjmení-každý z Vás už určitě někdy potkal Čápa, Kačera, Dudka, Sokola atd. A když došli ptáci, soustředily jsme se na příjmení odvozená od zaměstnání. (Kovář, Doktor, Zahradník atd). Bylo to tak intenzivní, že i pršet přestalo. Stihly jsme osobák do Semil a náš oblíbený řidič autobusu nás odvezl na Kozákov. Konečně jsme si daly oběd, Aťka s Evičkou vyběhly na rozhlednu podívat se do kraje a už jsme spěchaly chystat večerní oheň. Nejprve jsme ale ulehčily ledničce. Večerní zobání se nám vymklo z ruky. Než přijeli Pavel s Lenkou-milá návštěva-už se nám do opékání buřtů moc nechtělo. Pivo bylo ale dobře chlazené, Pavel hrál na kytaru a vyprávěl vtipy. Spousta jídla inspirovala Babču k pohádce o tom, jak se hádalo tlusté a tenké střevo, kdo je důležitější. Taky horor, jako včera!

V sobotu pálilo slunce už od rána a v koupelně se málem zavařily dveře. Po snídani stoupáme k rozhledně a za námi se ozývají divné zvuky. Předjíždí nás „JINEJ GANG“. Spanilá jízda devatenácti frajerů od Orlických hor, kteří jedou na Babetách, Simpsonech, Pionýrech a podobných strojích našeho mládí. No, jedou…. Někteří by to do toho kopce měli rychlejší pěšky. Ale všem fandíme a nahoře u stánku jim připíjíme na zdraví. Dnes máme namířeno na Drábovnu a Babí pec. To je pro dívčí osadu velmi inspirativní místo. Také na skále zde vzniká báseň na počest dnešního dne.

Sedí báby na skále

Hledí, hledí do dálek

Sedí, sedí pěkně spolu

Mají ale velkou smolu

Do nebe dnes nepoletí

Odtud musí zase dolů

Sedělo by se tu skvěle

Kdyby nás to netlačilo do pr….

Následuje hláška hodná zaznamenání: „Hele, jak ta šiška na tom smrku visí pěkně nahoru!!“

Po modré značce klesáme z dobytých výškových metrů, ale nevadí, čeká nás Samotoč a spolek farmáře Otakara. V samoobslužné jídelně se samoobsluhujeme uzeným sýrem, klobáskami z udírny, pivem a malinovkou. Společnost nám dělá prasnice Matylda s bandou odrostlých selátek. A pak zase stoupáme vzhůru. Zachraňuje nás hospoda v Bačově. Pivo, kofola, naložený hermelín a výhled na pasoucí se krávy. Necháváme si poradit zkratku a za pár minut jsme u Ranche. Nevyčerpatelná lednička vydává další poklady, a abychom duševně nezakrněly, vymyslela Babča další hru se slovy. Každé z nás přidělila jedno písmeno a všechna naše slova na toto písmeno musela začínat. (Předvedu- H -Hšechna haše hlova ha hoto hísmeno husela hačínat) Yvetka sloužila jako překladatel, ale během půl hodiny jsme bravurně hovořily „cizím jazykem“ a hlavně si navzájem rozuměly. Smíchem, který musel být slyšet až do Semil, jsme si řádně prodloužily život, a některá slova (třeba Fíča a žakra žakra) nás určitě budou provázet i nadále. Tak jsme se smíchem vyčerpaly, že Babča zaspala poslední pohádku.

V neděli ráno jsme uklidily, naposledy se vykoupaly v rohové vaně. Až do poledne jsme se pokoušely vyjíst ledničku-a zbytek jsme si odvezly domů. Stihly jsme si nasušit mateřídoušku a třezalku, a když pro nás šerif Kovik přijel, nechtělo se nám odjíždět. Bylo tu krásně a doufáme, že ještě někdy budeme moci zvolat „Do tanku v tank“.