Pralinky v Ráji

Velký vandr začal v pátek 3.7.2020 v Hostinném U splavu. Točí tam pivko a ananasovou limonádu. Do postýlek nás vyhnal večerní chlad a byly jsme tři. Čiki, Galina a Aťka.

Sobota 4.7.2020 začala už v 5 hodin ráno bohatou snídaní. Šly jsme chladným ránem na vlak a čekaly, kdo přistoupí cestou. Dočkaly jsme se Tatanky a Fretky a bylo nás pět. Ve Staré Pace jsme měly problém s novým vláčkem, který jel nečekaně tak nějak zpátky. Ale dovezl nás do Turnova a tam nás vcucla restaurace Na Růžku. Hned po ránu měli boršč, palačinky, pivo i malinovku a na terase se tak dobře sedělo, že jsme prošvihly příjezd ostatních Pralinek. Žrája se bojí jezdit vlakem, takže se s Evičkou nechaly přivézt autem. Potkaly jsme se na náměstí u farmářských trhů a bylo nás osm.

Kostely byly zavřené, tak jsme prošly několik obchodů a už byl nejvyšší čas na držkovou s domácími rohlíky před restaurací Belgický dvůr. To jsme netušily, že rohlíky jsou nebezpečné. Žrája se nám málem napřed udusila kmínem a pak utopila v pivu. Pěkně jsme se rozseděly, ale Lenka tvrdila, že dál po cestě už žádná osvěžovna není. Zamířily jsme tedy k nemocnici a ejhle - za hřbitovem nás nalákala hospoda U supa s Fandou (pivo). Na zahrádce pod stromy nám bylo moc dobře. Zpívali ptáci, ševelily listy, větřík povíval, jen blázen by odcházel.... Ale musely jsme dál. Do kopečka, z kopečka a šup do zahrádky ke kamarádům Lence a Pavlovi. Soudek už byla naražený, voda v bazénu 29 stupňů. Zavolaly jsme Babče, že nám chybí, ustlaly si na půdě a na zahradě pod stříškou a už jsme jen jedly, pily, koupaly se. I Žrája se nechala přemluvit a hrála si v bazénu s kačenkou!!! Večerní pohodu začalo grilované masíčko se zeleninovým salátem. Přes zahradu chodily srnky tam a zpět a vůbec jsme jim nevadily. Ony nám taky ne, ale vadilo nám, že nemáme rum. Opravdu, tentokrát, jak nás Babča nehlídá, nevzaly jsme ani slzu rumu. Babča ale nezapomněla na noční pohádku. Byla o Evičce s Jarmilkou, o Kopřivákovi a Bodlínkovi a samozřejmě o sexu. To by ani nebyla Babča. Noc byla teplá a živá. Aťce vlezl do spacáku slimák a jako obvykle se konalo noční courání k záchodům.

Sváteční neděli 5.7.2020 jsme začaly bazénem, snídaní a plánováním. Rozloučily jsme se sPavlem a vyrazily vstříc dobrodružství rovnou do kopce. A zase z kopce. Zrcadlová Koza byla narvaná vodáky a kempovníky, tak jsme se uchýlily do kiosku V Oudolí. Daly jsme si kouzelné pivo a bramboráčky a zatím nám ujel pozemní výletní vláček. Pustily jsme se tedy podél Jizery do Dolánek k opravdovým kolejím. Kempy tady praskají ve švech, ale ve vlaku byla legrace. Hlavně, když Žrája těsně před výstupem zjistila, že se bojí a vůbec nechce jet vlakem!!! Na Malé Skále jsme se vtiskly do Sokolovny k jednomu stolu a nastaly hody. Borůvkové knedlíky mají vynikající. Celé rozjuchané jsme konečně dohnaly ten výletní vláček. Obsadily poslední vagón a mašinfíra s námi vymetal příkopy a zatáčky. Pokřikovaly jsme na cyklisty i na vodáky, vesele ječely a užívaly si jízdu. Na konečné jsme se vyfotily s mašinfírou, který po nás vyžadoval „adrenalinový příplatek“ a tvrdil, že by nás klidně odvezl až domů. Ale my musely ještě na jedno kouzelné pivo a pak zdolat ten kopec kopcovitý, na jehož vrcholu roste vlese araukárie!! Dvoumetrová. To je možné jenom v Ráji!!!

Z kopce se nám šlo líp, zvětšily jsme rozestupy a najednou nás bylo o jednu míň. Evička se zadumala a úsměvem se sesunula do příkopy plné lučního kvítí. Prý ji to tam přitáhlo.

A na základně nás čekal bazén, pivko, špekáčky na ohni, preclíky od Žráji a Pavel pokousaný od kocoura. Následovala masáž unavených nožiček a povídaly jsme si až do noci.
Zde musím zaznamenat Lenčinu geniální hlášku, kterou ukončila dohadování o rozměrech. Pamatujte si – KDYŽ JE ŠÍŘKA O HODNĚ VETŠÍ NEŽ VÝŠKA, TAK JE TO DÉLKA!!!

Babčinu pohádku četla dnes Yvetka a byla o divožence Aťce.Noc byla ještě teplejší a slimák si tentokrát vyhlédl Lenku.

Sváteční pondělí 6.7.2020 začalo teplým deštíkem. Po snídani se Aťka rozloučila a utíkala na vlak. Odvezla si z Ráje puchýř na palci a dvě klíšťata. (Asi si málo mačkala pytlík).Zbylých sedm Pralinek se rozdělilo. Dvě zůstaly a čekaly na odvoz, jedna odjela po vlastní ose. Čtyři zbývající se vracely po vlastních sobotních stopách k Belgickému Dvoru. Servírka jim přinesla polévku, zjistila, že jsou Pralinky a k polévce přidala i panáčkyrumu. Protože rumu není nikdy dost.

Tak krásně skončil tento bezrumový vandr. Aťka