Ženská část osady T.O. SVĚTOBĚŽNÍCI
Naší základnou je trampská osada Světoběžníků, která už má svoji mnohaletou tradici. S kamarády jsme jezdily na vandry již od mladých let. Po čase přišly na řadu svatby, děti a nebylo dost možné jezdit společně. Proto jsme my děvčata začaly chodit trempovat samy a manželé se starali doma o děti. Pak zase jeli oni a my byly doma.
V sobotu 22.5.2021 se nebe rozjasnilo, protože jedenáct Pralinek oslavilo s Aťkou její šedesátiny.
Aťka přivezla domácí chleba a hruškový frgál. U Yvetky Fretky jsme se ubytovaly a pospíchaly k Tatance do altánku. Ten byl dnes rezervovaný jen pro nás. Aby nám ale lépe chutnalo (jako by nám někdy nechutnalo…) šly jsme se projít lukami a lesy, prostě jarní přírodou. Jenom kousek za Libštát, abychom neunavily Babču. A jak to dopadlo? Babča utíkala před námi, vůbec jí nevadilo vedro. Občas se dokonce ztratila za kopečkem. Tuhle Pralinku uhlídat je vážně fuška!!! Na nejvyšším místě našeho výšlapu nás překvapilo vozidlo první pomoci. Pavel záchranář nabízel vychlazené černé pivo. Přesně tušil, že budeme mít žízeň. A my měly! Pak už jsme mířily stinnou roklí dolů ke trati a do našeho altánku. Na stolech se objevily koláče, pivo a zlatý hřeb programu. Připily jsme si jahodovými bublinkami a nastaly gratulace. Aťka dostala kytky, bonboniéry, korále, netopýra, ponožky, několik litrů mléka, košík pokladů z půdy vhodných k ručním pracem za dlouhých zimních večerů. V košíku bylo i pánské tílko. (Babča nepřiznala, koho zamlada svlékla…. ) Od Babči byla v košíku i osobní báseň pro oslavenkyni. Dárkem od Žráji bylo 60 úžasných kremrolí. Marně Aťka vykřikovala, že potřebuje zhubnout! Společným dárkem pak byl poukaz na pobyt s neomezeným jídlem a pitím. Marně Aťka vykřikovala, že potřebuje zhubnout!
Po vyčerpávajících gratulacích přinesla Tatanka pečená vepřová kolena s křenem a domácím chlebem. Marně Aťka vykřikovala, že potřebuje zhubnout! Následovaly obložené mísy, pivo, mléko, koláče, dobrá nálada a smích až do půlnoci. V krbu hřál oheň, protože noci jsou tu chladné, ale nám spolu bylo dobře jako vždycky.
V neděli ráno jsme posnídaly bramboračku a koláče a domluvily letošní velký vandr na chatě v Ostašovicích.
Domů jsme si odvezly výslužku jako ze svatby a poučení o tom, jak jeleni zvládají každoroční říji!!!