Ženská část osady T.O. SVĚTOBĚŽNÍCI
Naší základnou je trampská osada Světoběžníků, která už má svoji mnohaletou tradici. S kamarády jsme jezdily na vandry již od mladých let. Po čase přišly na řadu svatby, děti a nebylo dost možné jezdit společně. Proto jsme my děvčata začaly chodit trempovat samy a manželé se starali doma o děti. Pak zase jeli oni a my byly doma.
Na červencové svátky si Pralinky půjčily úplně novou chatu v Ostašovicích. S úplně novou koupelnou. S úplně maličkou ledničkou. S úplně malým soudkem piva Primátor.
Aťka, Galina a Nina přijely první a začaly se zabydlovat. Naplnily ledničku, vyrobily závěs do dveří, vyzkoušely koupelnu. Danku, Čiki, Žráju, Evičku, Irču, Babču, Yvetku a Lenku už vítala vyvěšená vlajka a Niny pověstný boršč. Při práci nám pomáhal motýl perleťovec. Sedal nám na ruce, na krk a nakonec se zabydlel v kuchyni. Marně jsme ho vyháněly na čerstvý vzduch. Poslední se dostavil Pavel, majitel chaty. Pomohl nám narazit soudek, natáhnout zastínění verandy, přinést další židle a bílý ubrus na stůl. Všichni jsme si dali boršč a prvním pivkem připili na letošní společné vandrování.
Protože v tomto koutku země je zámků jako na Loiře a Pralinky společně navštívily zatím jen Častolovice, vyjely jsme po obědě k novému zámku v Kostelci nad Orlicí. Pan hrabě nebyl doma, ale ujala se nás milá průvodkyně se zámeckým příjmením-Zaháňská. Provedla nás osudy rodiny Kinských až po dnešek a doporučila zámeckou kavárnu. Bohužel byla v tom krásném počasí plně obsazená. Prošly jsme se alespoň parkem s nádhernými stromy. A Tatanka dostala chuť na zmrzlinu. Prošly jsme skoro celý Kostelec, ale žádná cukrárna nebyla otevřená. Zbyla na nás jen zahrádka restaurace Secese. Měli grepovou limonádu a místo zmrzliny nakládaný hermelín. A WC!
Hladové jsme se vrátily na základnu. Danka nakrájela řízky, Lenka rozbalila úplně nový přenosný gril. Až do půlnoci potom stála u grilu a grilovala a grilovala. Pavel přivezl zmrzlinu, aby nám vylepšil náladu. Pily jsme pivko, jedly grilované maso a sýry a zeleninu, trochu se léčily a hodně si povídaly. Žrája se naučila klečet za každé neslušné slovo a Babča nám přivezla knížku pohádek, kterou napsala pro svoje pravnoučata. Je úžasná! Knížka i Babča! Na nebi svítily hvězdy a letadla, kolem nás blikaly svatojánské mušky. V tom krásném teplém večeru nám Babča vyprávěla velmi napínavou pohádku o slibování sexu a lovení pa-štik v Máchově jezeře.
V pondělí o půl čtvrté ráno začal na nejvyšší bukové větvi koncertovat kos. Řval tam jako pavián. V sadu dováděla srna se srnčetem, ve vsi se s kdákáním vzbudily slepice. Hned po slepicích se probudila Galina a Danka. Aťka v kuchyni obsadila sporák a začala vařit silný drůbeží vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky. Tedy bez játrových knedlíčků-ty zůstaly doma v mrazáku. Tento dobrý skutek byl po zásluze potrestán. Práci ozobávající třešně jí zatím potrusnili polštář a spacák. Pralinky začaly postupně snídat. Babča se svěřila s nočním dobrodružstvím. Po tmě (a tady je v noci opravdová tma!) si odskočila na WC a po návratu nemohla nahmatat svoje spací místo. Kam sáhla, všude nahmatala něčí nohy. Zdá se, že některé Pralinky se v noci stávají stonožkami….
Po kafíčku jsme pokračovaly v kulturních rozhledech a zamířily do Doudleb. Cestou se vyznamenala Žrája dotazem na Aťku- Jak se jmenuješ??? Po výbuchu smíchu přiznala, že má dnes mozek v čistírně a protože je svátek, tak jí ho dnes nevydají!!!! V Doudlebách jsme se seznámily s hraběcím rodem z Bubna a Litic. Koupily jsme si životopis hraběnky Eleonory. Hrabě chodil po zahradě, v kavárně měli zmrzlinu a milá průvodkyně zavedla Aťku až na půdu ke kolonii zámeckých netopýrů.
Dál jsme zamířily do Vamberka k muzeu krajky. Muzeum bylo otevřené, restaurace zavřené. Hladové Pralinky si ani nechtějte představit! Pokračovaly jsme rovnou do Potštejna Pod lípy. Tam nás čekala svíčková, pivo Čáp, moravský vrabec a živý vrabec, který pod stolem sbíral drobečky. V zámecké cukrárně jsme ještě stihly zmrzlinu a hořické trubičky. Na zámku v pondělí probíhaly hrané prohlídky. V komnatách byly rozházené hračky, na stole nedojezené koláče, prostě jsme si tam připadaly jako doma. Starší Pralinky se pak usadily ve Slávii u pivka, mladší ještě vyběhly na zříceninu hradu. Užily si tam výhledy, kadibudky, kozy, včely a kosti.
Úplně historicky vyčerpané jsme se vrátily do chaty a začaly snášet. Jídlo na stůl. Pokračovaly řízky, uzené, grilování, pivo, světlušky. Letadla v pondělí asi létala jinudy. Trochu jsme zpívaly, vzpomínaly na minulé vandry, na bláznivé narozeninové nápady. (Pyžama, sudičky, prostitutky, uklízečky, dámy…) K našemu velkému údivu v noci došlo pivo!!! Při tom povídání nám asi vyschlo v hrdle. Večerní pohádka byla o bramborákové velkovýrobně s pokračováním mezi pa-štikami v Máchově jezeře. A sex tam byl samozřejmě taky!
V úterý o půl čtvrté ráno začal na nejvyšší bukové větvi koncertovat kos. Řval tam jako pavián. Ve vsi se s kdákáním vzbudily slepice. Hned po slepicích se vzbudila Galina a Yvetka. Pokoušely jsme se dojíst všechno, co jsme sem přinesly, ale to by nás muselo být jednou tolik. Zbytek zmrzliny posloužil do kafíčka jako Ostašovická speciální vídeňská káva… Pomalu balíme svršky i spodky. Nina málem spadla ze schodů, jak ji batoh převážil. Lenka opět stála u grilu-tentokrát čistila a čistila. Pak jsme napsaly poděkování Pavlovi, uvedly chatu do původního stavu a rozjely se domů.