Ženská část osady T.O. SVĚTOBĚŽNÍCI
Naší základnou je trampská osada Světoběžníků, která už má svoji mnohaletou tradici. S kamarády jsme jezdily na vandry již od mladých let. Po čase přišly na řadu svatby, děti a nebylo dost možné jezdit společně. Proto jsme my děvčata začaly chodit trempovat samy a manželé se starali doma o děti. Pak zase jeli oni a my byly doma.
Blíží se nám prosinec a jeho první víkend. Co to pro nás znamená? Bude poslední vandr. Sejdeme se již tradičně v sobotu 7. prosince u Evičky v Rokytnici nad Jizerou. A dámy.. Možná přijde i Mikuláš :-)
Každý druhý rok se scházíme se svými kamarády na výročním ohni. Letos jsme měli velmi dobrou účast, sešlo se nás cirka na sto dvacet kamarádů a kamarádek. Letos i dlouho očekávaná a mnohokrát zvaná návštěva z Jáchymova. Minutou ticha jsme vzpomněli na ty, kteří už jsou v trempském nebi. Po zahájení, zahrání hymny a udělení cen při našich skvělých hrách, byli přijati k naši světoběžnické osadě noví členové. Rovněž dvě Pralinky a to Tatanka a Fretka. Gratulujeme ! V soutěži byla z nás nejlepší Tatanka, která získala jednu druhou a jednu třetí cenu. První v hodu šipek a druhou v hodu válečkem do dálky. Prostě, Tatanka je dobrá !My ostatní jsme se zúčastnily všech ale vyhrát v pytlácké soutěži, nebo ve slovním závodě, bylo nad naše ambice. Prostě byli tu lepší a zdatnější. Však počkejte kamarádi za rok. To Vám natřeme. Při pořádné vartě a hudby mnoha kytar, bendža basy i bubnu jsme poseděli do pozdních hodin. Vše krásné skončilo druhý den. Těšíme se opět na shledání. My Pralinky se sejdeme první sobotu v prosinci na posledním vandru v Rokytnici. Připomínám všem Pralinkám. Nezapomeňte na apartní sukýnku, klobouček a dobré botičky na parket. Ať opět z vesela přivítáme hudbu a Mikuláše s čerty.
Ahoj In. Ba.
Blíží se termín polického vandru. Jak jinak než v nádherném okolí Police nad Metují. Počasí je tento rok velmi nepříjemné. Zima, déšť, občas i hodně nepříjemný, ale to nás nemohlo odradit a na vandr jsme přesto jeli. Páteční večer jsme v hospodě při večeři pozorně sledovali oblohu nad námi. A bylo víc a víc jasnéjší, že pláštěnky budou opravdu nezbytné. Na startu se celá naše Hujerova rodina zapsala na 15 km. Přesto, že obloha nevěstila nic dobrého, tak nám pršelo sotva 10 min. Ano Svatý Petr nás má rád. Krom toho, že nás obdařil silným větrem, byl báječný den. Bez problému jsme až po 18-ti km. dorazili do cíle. Šel s námi nejmladší člen pětiletý Toníček a pak šestiletá Barunka a i Ti bez jakékoliv pomoci, či úlevy spokojeně došli do cíle. Samozřejmě jsme náš úspěch museli zapít a ve vší spokojenosti a po dobrém jídle u Niny, jsme se v neděli vraceli do svých domovů.
In. Ba.