Na červencové svátky si Pralinky půjčily úplně novou chatu v Ostašovicích. S úplně novou koupelnou. S úplně maličkou ledničkou. S úplně malým soudkem piva Primátor.

Aťka, Galina a Nina přijely první a začaly se zabydlovat. Naplnily ledničku, vyrobily závěs do dveří, vyzkoušely koupelnu. Danku, Čiki, Žráju, Evičku, Irču, Babču, Yvetku a Lenku už vítala vyvěšená vlajka a Niny pověstný boršč. Při práci nám pomáhal motýl perleťovec. Sedal nám na ruce, na krk a nakonec se zabydlel v kuchyni. Marně jsme ho vyháněly na čerstvý vzduch. Poslední se dostavil Pavel, majitel chaty. Pomohl nám narazit soudek, natáhnout zastínění verandy, přinést další židle a bílý ubrus na stůl. Všichni jsme si dali boršč a prvním pivkem připili na letošní společné vandrování.

Protože v tomto koutku země je zámků jako na Loiře a Pralinky společně navštívily zatím jen Častolovice, vyjely jsme po obědě k novému zámku v Kostelci nad Orlicí. Pan hrabě nebyl doma, ale ujala se nás milá průvodkyně se zámeckým příjmením-Zaháňská. Provedla nás osudy rodiny Kinských až po dnešek a doporučila zámeckou kavárnu. Bohužel byla v tom krásném počasí plně obsazená. Prošly jsme se alespoň parkem s nádhernými stromy. A Tatanka dostala chuť na zmrzlinu. Prošly jsme skoro celý Kostelec, ale žádná cukrárna nebyla otevřená. Zbyla na nás jen zahrádka restaurace Secese. Měli grepovou limonádu a místo zmrzliny nakládaný hermelín. A WC!

Hladové jsme se vrátily na základnu. Danka nakrájela řízky, Lenka rozbalila úplně nový přenosný gril. Až do půlnoci potom stála u grilu a grilovala a grilovala. Pavel přivezl zmrzlinu, aby nám vylepšil náladu. Pily jsme pivko, jedly grilované maso a sýry a zeleninu, trochu se léčily a hodně si povídaly. Žrája se naučila klečet za každé neslušné slovo a Babča nám přivezla knížku pohádek, kterou napsala pro svoje pravnoučata. Je úžasná! Knížka i Babča! Na nebi svítily hvězdy a letadla, kolem nás blikaly svatojánské mušky. V tom krásném teplém večeru nám Babča vyprávěla velmi napínavou pohádku o slibování sexu a lovení pa-štik v Máchově jezeře.

V pondělí o půl čtvrté ráno začal na nejvyšší bukové větvi koncertovat kos. Řval tam jako pavián. V sadu dováděla srna se srnčetem, ve vsi se s kdákáním vzbudily slepice. Hned po slepicích se probudila Galina a Danka. Aťka v kuchyni obsadila sporák a začala vařit silný drůbeží vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky. Tedy bez játrových knedlíčků-ty zůstaly doma v mrazáku. Tento dobrý skutek byl po zásluze potrestán. Práci ozobávající třešně jí zatím potrusnili polštář a spacák. Pralinky začaly postupně snídat. Babča se svěřila s nočním dobrodružstvím. Po tmě (a tady je v noci opravdová tma!) si odskočila na WC a po návratu nemohla nahmatat svoje spací místo. Kam sáhla, všude nahmatala něčí nohy. Zdá se, že některé Pralinky se v noci stávají stonožkami….

Po kafíčku jsme pokračovaly v kulturních rozhledech a zamířily do Doudleb. Cestou se vyznamenala Žrája dotazem na Aťku- Jak se jmenuješ??? Po výbuchu smíchu přiznala, že má dnes mozek v čistírně a protože je svátek, tak jí ho dnes nevydají!!!! V Doudlebách jsme se seznámily s hraběcím rodem z Bubna a Litic. Koupily jsme si životopis hraběnky Eleonory. Hrabě chodil po zahradě, v kavárně měli zmrzlinu a milá průvodkyně zavedla Aťku až na půdu ke kolonii zámeckých netopýrů.

Dál jsme zamířily do Vamberka k muzeu krajky. Muzeum bylo otevřené, restaurace zavřené. Hladové Pralinky si ani nechtějte představit! Pokračovaly jsme rovnou do Potštejna Pod lípy. Tam nás čekala svíčková, pivo Čáp, moravský vrabec a živý vrabec, který pod stolem sbíral drobečky. V zámecké cukrárně jsme ještě stihly zmrzlinu a hořické trubičky. Na zámku v pondělí probíhaly hrané prohlídky. V komnatách byly rozházené hračky, na stole nedojezené koláče, prostě jsme si tam připadaly jako doma. Starší Pralinky se pak usadily ve Slávii u pivka, mladší ještě vyběhly na zříceninu hradu. Užily si tam výhledy, kadibudky, kozy, včely a kosti.

Úplně historicky vyčerpané jsme se vrátily do chaty a začaly snášet. Jídlo na stůl. Pokračovaly řízky, uzené, grilování, pivo, světlušky. Letadla v pondělí asi létala jinudy. Trochu jsme zpívaly, vzpomínaly na minulé vandry, na bláznivé narozeninové nápady. (Pyžama, sudičky, prostitutky, uklízečky, dámy…) K našemu velkému údivu v noci došlo pivo!!! Při tom povídání nám asi vyschlo v hrdle. Večerní pohádka byla o bramborákové velkovýrobně s pokračováním mezi pa-štikami v Máchově jezeře. A sex tam byl samozřejmě taky!

V úterý o půl čtvrté ráno začal na nejvyšší bukové větvi koncertovat kos. Řval tam jako pavián. Ve vsi se s kdákáním vzbudily slepice. Hned po slepicích se vzbudila Galina a Yvetka. Pokoušely jsme se dojíst všechno, co jsme sem přinesly, ale to by nás muselo být jednou tolik. Zbytek zmrzliny posloužil do kafíčka jako Ostašovická speciální vídeňská káva… Pomalu balíme svršky i spodky. Nina málem spadla ze schodů, jak ji batoh převážil. Lenka opět stála u grilu-tentokrát čistila a čistila. Pak jsme napsaly poděkování Pavlovi, uvedly chatu do původního stavu a rozjely se domů.

V sobotu 22.5.2021 se nebe rozjasnilo, protože jedenáct Pralinek oslavilo s Aťkou její šedesátiny.

Aťka přivezla domácí chleba a hruškový frgál. U Yvetky Fretky jsme se ubytovaly a pospíchaly k Tatance do altánku. Ten byl dnes rezervovaný jen pro nás. Aby nám ale lépe chutnalo (jako by nám někdy nechutnalo…) šly jsme se projít lukami a lesy, prostě jarní přírodou. Jenom kousek za Libštát, abychom neunavily Babču. A jak to dopadlo? Babča utíkala před námi, vůbec jí nevadilo vedro. Občas se dokonce ztratila za kopečkem. Tuhle Pralinku uhlídat je vážně fuška!!! Na nejvyšším místě našeho výšlapu nás překvapilo vozidlo první pomoci. Pavel záchranář nabízel vychlazené černé pivo. Přesně tušil, že budeme mít žízeň. A my měly! Pak už jsme mířily stinnou roklí dolů ke trati a do našeho altánku. Na stolech se objevily koláče, pivo a zlatý hřeb programu. Připily jsme si jahodovými bublinkami a nastaly gratulace. Aťka dostala kytky, bonboniéry, korále, netopýra, ponožky, několik litrů mléka, košík pokladů z půdy vhodných k ručním pracem za dlouhých zimních večerů. V košíku bylo i pánské tílko. (Babča nepřiznala, koho zamlada svlékla…. ) Od Babči byla v košíku i osobní báseň pro oslavenkyni. Dárkem od Žráji bylo 60 úžasných kremrolí. Marně Aťka vykřikovala, že potřebuje zhubnout! Společným dárkem pak byl poukaz na pobyt s neomezeným jídlem a pitím. Marně Aťka vykřikovala, že potřebuje zhubnout!

Po vyčerpávajících gratulacích přinesla Tatanka pečená vepřová kolena s křenem a domácím chlebem. Marně Aťka vykřikovala, že potřebuje zhubnout! Následovaly obložené mísy, pivo, mléko, koláče, dobrá nálada a smích až do půlnoci. V krbu hřál oheň, protože noci jsou tu chladné, ale nám spolu bylo dobře jako vždycky.

V neděli ráno jsme posnídaly bramboračku a koláče a domluvily letošní velký vandr na chatě v Ostašovicích.

Domů jsme si odvezly výslužku jako ze svatby a poučení o tom, jak jeleni zvládají každoroční říji!!!

Velký vandr začal v pátek 3.7.2020 v Hostinném U splavu. Točí tam pivko a ananasovou limonádu. Do postýlek nás vyhnal večerní chlad a byly jsme tři. Čiki, Galina a Aťka.

Sobota 4.7.2020 začala už v 5 hodin ráno bohatou snídaní. Šly jsme chladným ránem na vlak a čekaly, kdo přistoupí cestou. Dočkaly jsme se Tatanky a Fretky a bylo nás pět. Ve Staré Pace jsme měly problém s novým vláčkem, který jel nečekaně tak nějak zpátky. Ale dovezl nás do Turnova a tam nás vcucla restaurace Na Růžku. Hned po ránu měli boršč, palačinky, pivo i malinovku a na terase se tak dobře sedělo, že jsme prošvihly příjezd ostatních Pralinek. Žrája se bojí jezdit vlakem, takže se s Evičkou nechaly přivézt autem. Potkaly jsme se na náměstí u farmářských trhů a bylo nás osm.

Kostely byly zavřené, tak jsme prošly několik obchodů a už byl nejvyšší čas na držkovou s domácími rohlíky před restaurací Belgický dvůr. To jsme netušily, že rohlíky jsou nebezpečné. Žrája se nám málem napřed udusila kmínem a pak utopila v pivu. Pěkně jsme se rozseděly, ale Lenka tvrdila, že dál po cestě už žádná osvěžovna není. Zamířily jsme tedy k nemocnici a ejhle - za hřbitovem nás nalákala hospoda U supa s Fandou (pivo). Na zahrádce pod stromy nám bylo moc dobře. Zpívali ptáci, ševelily listy, větřík povíval, jen blázen by odcházel.... Ale musely jsme dál. Do kopečka, z kopečka a šup do zahrádky ke kamarádům Lence a Pavlovi. Soudek už byla naražený, voda v bazénu 29 stupňů. Zavolaly jsme Babče, že nám chybí, ustlaly si na půdě a na zahradě pod stříškou a už jsme jen jedly, pily, koupaly se. I Žrája se nechala přemluvit a hrála si v bazénu s kačenkou!!! Večerní pohodu začalo grilované masíčko se zeleninovým salátem. Přes zahradu chodily srnky tam a zpět a vůbec jsme jim nevadily. Ony nám taky ne, ale vadilo nám, že nemáme rum. Opravdu, tentokrát, jak nás Babča nehlídá, nevzaly jsme ani slzu rumu. Babča ale nezapomněla na noční pohádku. Byla o Evičce s Jarmilkou, o Kopřivákovi a Bodlínkovi a samozřejmě o sexu. To by ani nebyla Babča. Noc byla teplá a živá. Aťce vlezl do spacáku slimák a jako obvykle se konalo noční courání k záchodům.

Sváteční neděli 5.7.2020 jsme začaly bazénem, snídaní a plánováním. Rozloučily jsme se sPavlem a vyrazily vstříc dobrodružství rovnou do kopce. A zase z kopce. Zrcadlová Koza byla narvaná vodáky a kempovníky, tak jsme se uchýlily do kiosku V Oudolí. Daly jsme si kouzelné pivo a bramboráčky a zatím nám ujel pozemní výletní vláček. Pustily jsme se tedy podél Jizery do Dolánek k opravdovým kolejím. Kempy tady praskají ve švech, ale ve vlaku byla legrace. Hlavně, když Žrája těsně před výstupem zjistila, že se bojí a vůbec nechce jet vlakem!!! Na Malé Skále jsme se vtiskly do Sokolovny k jednomu stolu a nastaly hody. Borůvkové knedlíky mají vynikající. Celé rozjuchané jsme konečně dohnaly ten výletní vláček. Obsadily poslední vagón a mašinfíra s námi vymetal příkopy a zatáčky. Pokřikovaly jsme na cyklisty i na vodáky, vesele ječely a užívaly si jízdu. Na konečné jsme se vyfotily s mašinfírou, který po nás vyžadoval „adrenalinový příplatek“ a tvrdil, že by nás klidně odvezl až domů. Ale my musely ještě na jedno kouzelné pivo a pak zdolat ten kopec kopcovitý, na jehož vrcholu roste vlese araukárie!! Dvoumetrová. To je možné jenom v Ráji!!!

Z kopce se nám šlo líp, zvětšily jsme rozestupy a najednou nás bylo o jednu míň. Evička se zadumala a úsměvem se sesunula do příkopy plné lučního kvítí. Prý ji to tam přitáhlo.

A na základně nás čekal bazén, pivko, špekáčky na ohni, preclíky od Žráji a Pavel pokousaný od kocoura. Následovala masáž unavených nožiček a povídaly jsme si až do noci.
Zde musím zaznamenat Lenčinu geniální hlášku, kterou ukončila dohadování o rozměrech. Pamatujte si – KDYŽ JE ŠÍŘKA O HODNĚ VETŠÍ NEŽ VÝŠKA, TAK JE TO DÉLKA!!!

Babčinu pohádku četla dnes Yvetka a byla o divožence Aťce.Noc byla ještě teplejší a slimák si tentokrát vyhlédl Lenku.

Sváteční pondělí 6.7.2020 začalo teplým deštíkem. Po snídani se Aťka rozloučila a utíkala na vlak. Odvezla si z Ráje puchýř na palci a dvě klíšťata. (Asi si málo mačkala pytlík).Zbylých sedm Pralinek se rozdělilo. Dvě zůstaly a čekaly na odvoz, jedna odjela po vlastní ose. Čtyři zbývající se vracely po vlastních sobotních stopách k Belgickému Dvoru. Servírka jim přinesla polévku, zjistila, že jsou Pralinky a k polévce přidala i panáčkyrumu. Protože rumu není nikdy dost.

Tak krásně skončil tento bezrumový vandr. Aťka